Desky, digitální soubory a příběhy verzí, které mám.
Po dlouhých přípravách spatřuje tato sbírka světlo světa u příležitosti 56. výročí původního alba Jesus Christ Superstar, vydaného ve Spojeném království 16. října 1970.
Strojový překlad. Rozhraní a texty karet jsou strojově přeloženy ze španělského originálu a mohou obsahovat chyby.
"Overtura"
O této sbírce
O této sbírce
Tato stránka se neustále proměňuje (nevím, zda se vyvíjí, nebo upadá), stejně jako sám život. Prosím, přistupujte k ní se stejnou velkorysostí, s jakou se pouštím do tohoto projektu, a odpusťte případné nepřesnosti. Nemá ambice být encyklopedií na toto téma; je pouze jedním z mnoha příspěvků, které lze najít na internetu.
V sekci Chrám najdete seznam nahrávek, které vlastním a který průběžně aktualizuji, jak získávám další materiály a informace. Stejně jako v samotném díle je Chrám místem setkávání obchodníků. I zde je možné vyměňovat materiály, nikdy však za finanční protihodnotu. Stačí si ověřit, zda se vám nabízená položka líbí, a kontaktovat mě e-mailem. Kliknutím na obal desky získáte další informace vycházející z výzkumu a osobních postřehů. Samozřejmě uvítám jakýkoli příspěvek v podobě materiálů či informací o jakémkoli aspektu, který tento prostor nepochybně obohatí.
S dotazy, opravami nebo návrhy na výměnu mi můžete napsat přes "Proč ten shon?", kontaktní sekci této sbírky.
O díle
Jesus Christ Superstar je bezpochyby jedním z nejkontroverznějších děl moderního hudebního divadla.
Příběh zachycuje poslední dny Ježíše, ale vypráví je prostřednictvím napětí mezi lidmi v jeho okolí. Jidáš svého mistra obdivuje, zároveň se však obává směru, kterým se všechno ubírá; tento rozpor ho nakonec dovede ke zradě. Marie Magdaléna se snaží přiblížit Ježíšovi prostřednictvím náklonnosti, zatímco Pilát zápasí s rozhodnutím odsoudit ho. Dílo představuje Ježíše, který pociťuje strach, trpí a pochybuje, a dav, jehož nadšení se nakonec obrátí proti němu. Vyprávění končí ukřižováním: nezahrnuje zmrtvýchvstání a soustředí se na lidské konflikty postav.
Původní myšlenkou bylo uvést dílo v divadle a proměnit je v typickou broadwayskou show, autoři však nenašli žádného producenta, který by se chtěl do takového dobrodružství pustit. Nejprve proto museli přistoupit k nahrání koncepčního alba, které vyšlo v roce 1970. A právě tam všechno začalo.
Dokumenty o šíření díla · 1971-1972
"Soud před Pilátem"
Úspěch alba rozšířil dílo dříve, než mohla řada měst vidět autorizovanou inscenaci. Písně přešly na koncertní a divadelní pódia a do dalších nahrávek. Soudní spory z těch let ukazují, že hranice mezi těmito podobami nebyly tak jasné.
Tyto příběhy vysvětlují šíření díla. Jednotlivé případy určují konkrétní společnosti a představení, ale nedokazují původ žádné desky z této sbírky.
Koncert, který vyprávěl celý příběh
Sperber · New York, 1971-1972
The Original American Touring Company uváděla dvacet ze třiadvaceti písní díla, proložených dalšími náboženskými skladbami. Její obhajoba se opírala o licence ASCAP pro nedramatické hudební produkce.
První rozhodnutí z 26. srpna 1971 tato vystoupení nezastavilo: předložené důkazy považovalo za nedostatečné pro vydání předběžného opatření. Zakázalo však používat název díla v reklamě.
Odvolací rozhodnutí ze 17. března 1972 rozsah opatření změnilo. Zpěváci zůstávali ve svých rolích, přicházeli a odcházeli a téměř dodržovali pořadí celého díla: 78 z jeho 87 minut. Podle soudu tak vyprávěli příběh a šlo o dramatické představení, přestože chyběly kulisy i kostýmy.
Co víme a co zbývá zjistit. Jde o rozhodnutí o předběžném opatření a pravděpodobnosti úspěchu ve sporu, nikoli o konečný rozsudek o náhradě škody. Společnost z tohoto sporu nelze automaticky ztotožňovat s National Rock Opera Company ani s její nahrávkou.
Mezi žalovanými je uvedeno šest kněží a bratr Richard Palmese, členové Contemporary Mission. Nešlo o sedm kněží. Někteří z nich vedli profesionální společnost s laickými účinkujícími.
Rozhodnutí z 25. července 1972 uvádí více než padesát představení a u padesáti z nich přibližně 300 000 dolarů hrubého a asi 220 000 čistého příjmu. Obhajoba tvrdila, že jde o oratorium, nikoli o dramatické představení, a odvolávala se na náboženský a dobročinný účel.
Soudce nepovažoval tuto zájezdovou společnost za obdobu kostelního sboru. Při vydání předběžného opatření tyto námitky odmítl: prezentování díla jako náboženské činnosti neodstraňovalo práva jeho autorů.
Co víme a co zbývá zjistit. Částky a argumenty pocházejí z rozhodnutí. Předběžné opatření neurčuje konečnou náhradu škody ani nedokazuje, že některá nahrávka ze sbírky pochází z těchto představení.
Další spor se týkal představení ohlášených v Shubert Theatre ve Filadelfii mezi 24. prosincem 1971 a 1. lednem 1972. Odvolací rozhodnutí z 29. června 1972 popisuje rozmach neautorizovaných představení, který doprovázel úspěch Superstar.
Výsledkem však nebylo odsouzení za porušení práv. Odvolání bylo zamítnuto z důvodů bezpředmětnosti a soudní pravomoci; soud zrušil napadené zamítnutí předběžného opatření. Termíny představení byly stejně důležité jako spor o práva.
Co víme a co zbývá zjistit. Tento spor dokládá konflikt a konkrétní představení. Nerozhoduje definitivně, zda došlo k porušení práv, ani k nim neumožňuje přiřadit desku.
Spor nevznikl na Broadwayi. Record World informoval 3. července 1971, že pokus zastavit Superstar Productions a The Original American Touring Company byl po jednání 7. června v Milwaukee odmítnut. Společnost pak uvedla čtyři vyprodaná představení v Uihlein Hall.
Časopis cituje soudce Myrona L. Gordona: návrh přišel pozdě a veřejnost byla informována, že jde o koncert vybraných písní. Je to zpráva o konkrétním opatření, nikoli obecné povolení jakékoli inscenace ani důkaz o desce.
Record World zveřejnil 21. srpna protichůdná stanoviska Stigwooda a Betty Sperberové. Tvrdila, že proti její společnosti nebyla ve Washingtonu a Wisconsinu vydána opatření a že zrušila Miami kvůli neshodě ohledně reklamy. Jde o tvrzení připisovaná Sperberové a jejímu právníkovi, nikoli o náš vlastní závěr o celém turné.
Tatáž stránka přetiskuje rozhodnutí proti American Rock Opera Company. Tuto společnost nelze zaměňovat s The Original American Touring Company ani s National Rock Opera Company: společný repertoár nebo podobné názvy nedělají z jejich sporů jeden případ.
National Rock Opera: opatrnost před spojováním názvů
JCS Zone tvrdí, že National Rock Opera Company mohla pokračovat po příznivém soudním rozhodnutí. Toto rozhodnutí se v ověřených zdrojích nepodařilo najít. Případ před soudcem Lawrencem Piercem ze srpna 1971 se týká Betty Sperberové a The Original American Touring Company, nikoli povolení pro National Rock Opera.
Proto jsou právní události soustředěny zde, odděleně od údajů o LP Brown County Chorale a dvojalbu National Rock Opera. Rozsudek týkající se jedné společnosti sám o sobě nedokládá povolení, původ ani master nahrávky jiné společnosti.
Výstřižek s názvem "Some Protest Performance of ‘Superstar’" popisuje pokojný protest několika duchovních a asi tuctu dospívajících před Brushfork National Guard Armory. Veřejnosti nebránili v návštěvě představení The Original American Touring Company; zpráva mluví o téměř zaplněném sále.
Protest se týkal způsobu zobrazení Ježíše a Jidáše. Tato epizoda patří k přijetí díla, ale nedokládá rozsudek ani zrušení představení. Index NewspaperArchive určuje tento výstřižek jako Bluefield Daily Telegraph z 28. listopadu 1971; text klade představení na sobotu 27. Potvrzuje tuto produkci, nikoli datum či původ nahrávky.
Správce Brown County Veterans Memorial Arena obdržel telegram varující před možným porušením autorských práv, pokud Superstar nezruší. Podle výstřižku bylo představení National Rock Opera Company nadále ohlášeno na středu v osm večer.
Správce rozlišoval mezi pronájmem prostoru a pořádáním představení: uváděl, že prostor pouze pronajímá. Zástupce společnosti tvrdil, že představení může zabránit jedině "zásah Boží". Právník protistrany mluvil o požadování náhrady škody, pokud budou pokračovat.
Výstřižek z Green Bay ve Wisconsinu, uložený ve složce na straně 42 PDF; ruční poznámka "Tues. Sept. 14", bez roku na tomto listu. Název novin na výstřižku není uveden.
Zpráva o opatření nenahrazuje soudní rozhodnutí
"Stigwood Gets Injunction", v Record World ze 4. září 1971 přebírá Stigwoodovo oznámení z 26. srpna a shrnuje opatření proti Sperberové a The Original American Touring Company jako zákaz reklamy a uvádění celé opery. Zpráva vysvětluje, jak bylo rozhodnutí oznámeno, nemění jeho znění.
Rozhodnutí okresního soudu odmítlo předběžné opatření proti provádění vybraných písní pro nedostatek důkazů a omezilo reklamu s názvem díla. Z novinového titulku proto nelze dělat obecný zákaz všech koncertů ani konečný rozsudek o desce.
Odvolání 457 F.2d 50 porovnává Exhibit 3, program koncertu OATC, s Exhibit 4, seznamem písní komerčního alba. Poznámka 4 přetiskuje oba seznamy; program obsahuje King Herod's Song, ale není uvedeno jméno interpreta, datum, město ani sál. Tento důkaz sloužil sporu o dramatické pořadí písní, nikoli určení nahrávky.
Sperber: protižaloba, nikoli přiznaná náhrada škody
Cash Box informoval 11. září 1971 o protižalobách Sperberové a OATC proti Stigwoodovi a vydavatelům Leeds v celkové výši 40 milionů dolarů. Pokračování odděluje požadavek 20 milionů za pomluvu od dalšího ve výši 10 milionů za údajné porušování občanských práv. Jde o částky a tvrzení oznámené žalovanou stranou, nikoli o náhrady přiznané soudem. Zpráva opět shrnuje částečné zamítnutí předběžného opatření a omezení reklamy; neuděluje obecnou licenci.
Odvolací rozsudek ve věci Sperber začíná údajem o úspěchu: přes dva miliony prodaných desek a kazet s celým dílem a přes milion dolarů, které autorizované turné vydělalo za první čtyři týdny. Jsou to čísla uvedená soudem, nikoli audit prodeje nahrávek; text nevymezuje zemi těchto prodejů.
Billboard informoval 21. srpna 1971 o osmnácti soudních opatřeních a stovkách vystoupení zastavených dopisy či telefonáty, podle Stigwooda. Toto připsání zdroji je důležité: nejde o nezávislý součet všech soudů.
Úspěch vytvořil prostor také pro studiové, orchestrální a sborové nahrávky a pro levná vydavatelství. Ne všechny nahrávky pořídila divadelní obsazení. A není vhodné je označovat za "pirátské" kvůli ceně, názvu či podobnosti s originálem: povolení představení a povolení nahrávky jsou dvě různé otázky.
Co víme a co zbývá zjistit. Trh pomáhá vysvětlit množství verzí. Historie každé desky vyžaduje vlastní údaje o účinkujících, studiu, vydavatelství a datu. Producent, společný hudebník nebo podobný obal samy o sobě nedokazují společný master.
Andrew Lloyd Webber: od hračkového divadla k rockové opeře
Andrew Lloyd Webber, 2026. Foto: PhilipRomanoPhoto / Wikimedia Commons, CC BY-SA 4.0. Bez ořezu; pouze změněna velikost.
Andrew Lloyd Webber se narodil v Londýně 22. března 1948 a vyrůstal v hudebnické rodině: jeho otec William byl skladatel a varhaník; matka Jean pianistka a houslistka; jeho bratr Julian se později stal violoncellistou. Hudba nebyla jen odděleným koníčkem, ale součástí rodinného života. Malého Andrewa však přitahovalo také divadlo a architektura: z hračkových stavebnic vytvářel malá jeviště, včetně jednoho s otočnou plošinou. [1]
Jeho cesta nevedla přímo z konzervatoře na jeviště. Začal studovat historii na Magdalen College v Oxfordu, ale univerzitu opustil, aby se mohl věnovat psaní. V rozhovoru z roku 1976 vysvětlil, že byl z velké části samouk: jeho otec, učitel kompozice, se obával, že přílišné studium potlačí spontánnost jeho hudby. Později studoval orchestraci a zastával názor, že skladatelé muzikálů by si měli sami vytvářet orchestrální aranžmá. [1, 2]
V Timu Riceovi našel spolupracovníka pro své první velké úspěchy: Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat, Jesus Christ Superstar a Evita. Později přišly další cesty, například Cats a The Phantom of the Opera. Počátky Cats měly kořeny v rodinném prostředí: jeho matka mu v dětství četla básně T. S. Eliota. Lloyd Webber řekl NPR, že po spolupráci s Ricem chtěl zkusit skládat hudbu na již existující verše, místo aby nejprve napsal melodii, k níž by se teprve později doplnil text. [3]
Tim Rice: milovník popu, který nakonec začal psát pro divadlo
Tim Rice se narodil v Amershamu v hrabství Buckinghamshire v roce 1944. Než se začal živit psaním písní, pracoval jako praktikant v advokátní kanceláři. Byl nadšeným fanouškem popu a nakonec navrhl nakladateli Desmondu Elliotovi knihu o jeho historii. Kniha ho nezaujala, ale Elliot rozpoznal možnou tvůrčí dvojici: znal mladého skladatele, který hledal textaře. Dne 21. dubna 1965 napsal Rice Lloydovi Webberovi a brzy se setkali. [4]
Rice si svou budoucnost původně nepředstavoval především v divadle. V rozhovoru z roku 2023 vzpomínal, že začal psát písně ve snaze prosadit svůj vlastní hlas jako zpěvák. Jeho první vydaný singl nebyl úspěšný. Když poznal Andrewa, našel člověka odhodlaného psát muzikály, obdivovatele Lionela Barta a dvojice Rodgers a Hammerstein. Rice jejich písně znal, ačkoli navštívil jen několik muzikálů. Porozuměli si, protože každý obdivoval to, co uměl ten druhý. [5]
Zatímco se jejich spolupráce rozbíhala, nastoupil Rice do oddělení umělců a repertoáru společnosti EMI a pracoval s Norriem Paramorem. První muzikál, který napsal s Lloydem Webberem, The Likes of Us, pojednával o filantropovi Thomasi Johnu Barnardovi a měl libreto od Leslieho Thomase. Nenašel se producent a první veřejné uvedení se uskutečnilo až v roce 2005 na Lloyd Webberově festivalu v Sydmontonu. Joseph představoval příležitost uvést jejich dílo na jevišti; Superstarznamenala mezinárodní průlom. [4]
Riceův zájem o Jidáše a Piláta sahal až do školních let. Zajímalo ho, jak by se sám zachoval, kdyby byl v jejich situaci. V Superstar Tuto obavu proměnil v dramatický pohled na příběh: Jidáš neměl být pouze padouchem, ale také člověkem znepokojeným směrem, kterým se ubíral muž, jehož obdivoval. Jde o vysvětlení samotného Rice, nikoli o interpretaci přidanou zpětně. [5, 6]
Po Evitase jejich zájmy začaly rozcházet. Rice to shrnul s humorem: kvůli Cats ho nahradil mrtvý básník. Pokračoval muzikálem Chess, na němž spolupracoval s Bennym Anderssonem a Björnem Ulvaeusem, a také pracemi pro Disneyho: Aladdin, s Alanem Menkenem, a The Lion King, s Eltonem Johnem. Spolupráce s Lloydem Webberem však nebyla zcela uzavřena: společně napsali You Must Love Me pro filmovou verzi Evita. [4, 5]
Před Superstar: co se naučili při práci na Joseph
Celý název zní Joseph and the Amazing Technicolor Dreamcoat. Učitel hudby Alan Doggett je požádal, aby napsali skladbu pro sbor školy Colet Court. Poprvé ji tam uvedli v Londýně 1. března 1968. [9] Nevznikla jako rozsáhlé představení, jaké známe dnes, nýbrž jako krátké školní dílo. Postupně se rozrůstala o nové písně a úpravy, a to i po úspěchu Jesus Christ Superstar. Proto je vhodné odlišovat Joseph z roku 1968 od jeho pozdějších verzí. [4, 7]
Hudební příbuznost je doložena, neznamená však, že by bylo prokázáno, že konkrétní melodie z Superstar pochází z Joseph. V rozhovoru z roku 1976 Lloyd Webber vysvětlil, že při práci na Joseph objevili možnost vyprávět příběh souvisle, bez přerušování hudby kvůli dialogům, a volně střídat styly: od muzikálu přes calypso a country až po napodobování Elvise Presleyho. Novinářka Judith Weinraubová tento objev výslovně spojila s pozdějším vývojem Superstar a Evita. [2]
Rice také vzpomínal, že nahrávání Superstar jako alba jim pomohlo vypustit dialogy a pracovat s rockovou kapelou a orchestrem. Zpívané souvislé vyprávění, které si vyzkoušeli v Joseph tak získalo jiný rozsah i jiný tón. [5, 6]
Jedna zajímavost má oporu na oficiálním webu Lloyda Webbera: původ melodie Superstar klade do poznámky na ubrousku, kterou si zapsal při úvahách o dalším biblickém projektu po Joseph. Oficiální chronologie dokonce uchovává i provizorní text: "Samuel, Samuel, this is the first book of Samuel". Tento zdroj nepředstavuje melodii jako píseň převzatou z Joseph: šlo o materiál pro nový biblický námět. [8, 9]
Cesta k nahrávce: nezaměňovat podporu a produkci
První singl z Superstar byl nahrán v Olympic Studios za účasti Murrayho Heada a skupiny Trinidad Singers. Oficiální chronologie Lloyda Webbera uvádí datum vydání ve Velké Británii 21. listopadu 1969 a ve Spojených státech 1. prosince. Mike Leander, který měl v MCA na starosti umělce a repertoár, a Brian Brolly projekt podpořili; tentýž zdroj výslovně uvádí, že Rice a Lloyd Webber mohli singl produkovat sami. Jako producenta jej nepřipisuje Norriemu Paramorovi. [9]
Co obě hudební díla skutečně spojuje a co není prokázáno
Muzikologická příbuznost: rytmus
John Snelson v knize Andrew Lloyd Webber popisuje konkrétní příklad: ve skladbě "Poor, Poor Joseph" jsou zpívané fráze v taktu 5/4 a instrumentální předěly v taktu 5/8. Následně poukazuje na Lloyd Webberovu tendenci vytvářet krátké, opakující se jednotky, které se vejdou do taktu, a uvádí skladby "Everything's Alright" a "The Temple" z alba Superstar, mezi jeho příklady. Jde o kontinuitu kompozičního postupu, nikoli o tvrzení, že by jedna melodie byla převzata z jednoho díla do druhého. [10]
Snelson také rozlišuje popový zvuk Joseph od rockového zvuku Superstar. Rozdíl však neznamená úplnou absenci souvislostí. Upozorňuje rovněž, že přehlídka hudebních parodií, díky níž je dnes Joseph známý, se rozrostla až při pozdějších rozšířeních díla: ne všechna tato čísla byla součástí původní kantáty. [10]
Jeden raný údaj o skladbě "Close Every Door"
Rozsudek ve věci Repp v. Webber, 947 F. Supp. 105 (1996), uvádí, že "Close Every Door" byla jednou z prvních částí sborové verze Joseph, napsané v letech 1967–1968, a že její melodie, harmonie a rytmus zůstaly při rozšířeních posuzovaných soudem nezměněny. To dokládá, že píseň vznikla již tehdy; neprokazuje to převzetí motivu do žádné skladby z Superstar. Spor se týkal písně "Till You" od Raye Reppa a protinároku ohledně skladby "Close Every Door", nikoli vztahu mezi díly Joseph a JCS. [11]
Kritická podobnost, nikoli prokázaný vliv
Recenze "Dreamcoat delight", kterou zveřejnil Blue Curtains Brisbane 24. března 2024 a která se věnuje inscenaci Redcliffe Musical Theatre, uvádí, že "Potiphar" připomíná skladbu "King Herod's Song" a že obvinění v "Who's the Thief?" evokuje "Trial Before Pilate". Jde o konkrétně doložitelný kritický dojem z moderní inscenace, nikoli o rozbor partitur z let 1968 a 1970 ani o vyjádření skladatele. [12]
Co zůstává nevyjasněné
Nepodařilo se ověřit, že by skladba "Trial Before Pilate" konkrétně vycházela z "Poor, Poor Joseph", ani nalézt prohlášení Lloyda Webbera, v němž by takové převzetí uznával. V konzultovaných zdrojích není opora ani pro ztotožnění "Close Every Door" či "Any Dream Will Do" s konkrétní baladou z díla JCS. Doložená souvislost spočívá v hudebním jazyce a kompozičních prostředcích, nikoli v seznamu převzatých melodií.
[3] Renee Montagne a Ned Wharton, “Andrew Lloyd Webber's Genius Is 'Unmasked' In New Memoir”, NPR, 4. března 2018. Rozhovor s volně dostupným přepisem: dětské divadlo, Eliot, melodie a text.
https://thin.npr.org/590247806
[4] “Biography”, oficiální web Tima Rice, bez uvedeného data. Osobní život, seznámení, EMI, raná díla a pozdější spolupráce. Volně přístupné.
https://www.timrice.co.uk/bio
[9] “Jesus Christ Superstar”, chronologie na oficiálním webu Andrewa Lloyda Webbera. Volně přístupný text: Samuel, předchozí projekty, Leander/Brolly, autorství produkce, Olympic a data vydání singlu. Chronologie spojuje nápad týkající se Mojžíše s provizorním textem o Samuelovi; zde se nepředstavuje jako jediný dokončený projekt.
https://www.andrewlloydwebber.com/show/jesus-christ-superstar
[12] “Dreamcoat delight”, Blue Curtains Brisbane, 24. března 2024. Divadelní recenze, u níž je na stránce jako autor uveden bluecurtainsbris. Volně přístupná. Používá se pouze jako kritický názor, nikoli jako historický důkaz vlivu.
https://bluecurtainsbris.wordpress.com/2024/03/24/dreamcoat-delight/
