Jesus Christ Superstar · Highlights from the Rock Opera (1972)

Music For Pleasure

Studiové LP Music For Pleasure s dvanácti ukázkami z rockové opery, produkované Walterem J. Ridleym. Původní referenční číslo MFP 5280 je katalogizováno v roce 1972. Sbírka obsahuje oba britské tisky: původní MFP 5280 z roku 1972 a reedici MFP 50362 bez potvrzeného data; štítky reedice nesou ℗ 1972 EMI Records Ltd., fonografický rok, který toto lisování nedatuje. Sbírka uchovává také soubory MP3 ve 320 kb/s. [2] [3]‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​

Produkční kredity

• Produkce: Walter J. Ridley.
• Design obalu (vydání Music For Pleasure): Jack Wood.
• Poznámky na zadní straně: Roger St. Pierre.
• Tisk a výroba: Garrod & Lofthouse International Ltd.
• Společnosti: EMI a Music For Pleasure Limited; vydavatelství Leeds Music (a Norrie Paramor Music v původním vydání). [1] [2] [3]

Štítky MFP 5280 a MFP 50362 nesou SMFP 5280 A/B, ale úplná čísla v drážce nejsou stejná. Discogs eviduje A-1/B-1 a A2/B2 pro MFP 5280 a A-4/B-4 pro MFP 50362. To vydání mezi sebou spojuje, ale neříká, z kterého pocházejí MP3 ve sbírce ani jak byl master kopírován. [2] [3]‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​

Repertoár

Strana jedna:

1. Overture.
2. Heaven on Their Minds.
3. What's the Buzz.
4. Everything's Alright.
5. Hosanna.
6. Simon Zealotes.

Strana dvě:

1. Pilate's Dream.
2. I Don't Know How to Love Him.
3. Damned for All Time.
4. I Only Want to Say.
5. King Herod's Song.
6. Superstar. [1] [2] [4]

Je to výběr dvanácti skladeb koncipovaný jako "to nejdůležitější" z partitury. Zahrnuje scény, které jiné laciné nahrávky té doby vynechávaly, jako "Hosanna", "Simon Zealotes" a "I Only Want to Say" (Getsemany), a končí "Superstar": chybí soud, ukřižování i epilog. [1] [2] ‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​

Kdo zpívá

CastAlbums a Ovrtur jmenují Mika Redwaye a Dannyho Streeta, aniž by řekly, které postavy který zpívá. Prozkoumaný štítek a zadní strana MFP 50362 jmenují pouze producenta. Seznam kolující mezi sběrateli se nepřebírá jako potvrzené obsazení: dokonce přisuzuje Ježíše a Jidáše témuž zpěvákovi. Mít dvě jména nestačí k určení všech hlasů. [1] [4] [5] JCS Zone upřesňuje, že přiřazení Ježíše a Jidáše Redwayovi pochází ze směnných seznamů mezi sběrateli, nikoli z nalezeného oficiálního obsazení. [14]‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​

Mike Redway se objevuje ve vzpomínkách svého kolegy Raye Pilgrima. Zpívali spolu s Oscar Rabin Orchestra a v Go Man Go z BBC v letech 1962-1963; poté udělali více než tucet nahrávek pro Embassy. Pilgrim vypráví, že ho Redway v roce 2009 znovu kontaktoval, aby mluvili o projektu se Sony, a že z toho shledání vznikly jeho stránky. Vzpomíná také na jeho příjezd do Londýna v roce 1962, vstup do Embassy a práci s Mike Sammes Singers. Mluví o kariéře kolegy, nikoli o tom, kdo zpíval kterou roli v Superstar. [6] ‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​

Danny Street je umělecké jméno Josepha Wilsona Drysdalea, narozeného 22. dubna 1941 ve Stirlingu ve Skotsku a zemřelého 21. dubna 2010. Jeho diskografie na Discogs prochází značkami jako CBS, Philips a Boulevard a skupinou Holy Smoke. [7] ‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​

Není to nahrávka Alana Caddyho

Toto je deska Waltera J. Ridleyho, nikoli Avenue AVE 0103 Alana Caddyho. Repertoár umožňuje je rozlišit: zde je dvanáct stop, mezi nimi Hosanna, Simon Zealotes a I Only Want to Say. Avenue má třináct a zahrnuje The Last Supper, The Arrest a ukřižování; navíc uvádí Caddyho jako aranžéra, dirigenta a producenta. Obecná jména, která se objevují na některých reedicích, z obou desek neudělají jednu. [1] [2] [9] ‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​

Značka a poznámky obou obalů

Music For Pleasure prodávalo levné desky, ale ne všechny pocházely ze stejného místa. Tribune 5. listopadu 1965 vysvětlil, že vydavatelství Paula Hamlyna a EMI používalo nahrávky z archivu EMI a prodávalo je také v knihkupectvích a na nádražních stáncích. Na druhé straně Victoria and Albert Museum uchovává obal Hits '68 a popisuje ho jako dvanáct verzí nahraných studiovými hudebníky. Vydavatelství vydávalo jak archivní nahrávky, tak nové verze. [10] [11] ‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​

Zadní strany se liší vydání od vydání. Na MFP 5280 Roger St. Pierre představuje úspěch díla, Broadway a film, aby uvedl výběr. Na MFP 50362 podepisuje dopis Andrewovi: vzpomíná, že hledal někoho, kdo by napsal text písně, a že našel Tima Ricea. Je to anekdota o Riceovi a Lloyd Webberovi, nikoli svědectví zpěváků ani o Ridleyho nahrávce. [1] [12] ‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​

Walter J. Ridley produkoval po léta pro HMV. Jeho nekrology, psané Michaelem Freedlandem a Spencerem Leighem, připomínají desky s Almou Cogan, Ronniem Hiltonem, Johnny Kidd and the Pirates a Swinging Blue Jeans, kromě humoru a estrády. Leigh obnovil rozhovor z roku 1984, v němž Ridley říkal, že produkovat znamená rozumět umělci, vyvažovat zvuk a poté přesvědčit marketing. Tato zkušenost pomáhá poznat producenta LP. Neumožňuje považovat za potvrzený orchestr nebo studio, které vydání nejmenuje. [8] [13] ‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​

Ostatní edice

Kromě obou britských tisků ve sbírce, původní MFP 5280 a reedice MFP 50362, dokumentují Discogs a CastAlbums australské vydání Axis (AXIS 6020, 1972), mexické Capitol Pops (POP-268, 1974), nazvané "Lo Mas Sobresaliente De La Rock-Opera", britskou reedici Fanfare (SIT 60006) a další referenci Music For Pleasure (MFP-5535). [2] [3] [4] ‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​

MFP 50362 v reklamě z roku 1978

Music Week 25. března 1978 oznámil Jesus Christ Superstar jako MFP 50362, s oranžovým obalem. Patřilo mezi „10 Great Musicals“ (deset skvělých muzikálů) kampaně: byla soutěž o návštěvu Evity v Londýně, inzeráty v tisku plánované na duben a kazety s novým balením. Číslo i ten přebal se prodávaly už v březnu 1978. Oznámení nedatuje výrobu exempláře ze sbírky. [15]‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​

Musik-Sammler datuje MFP 50362 rokem 1972 a přidává "Orig. Release 1970" (původní vydání z roku 1970). Záznam nepřináší důkaz data tohoto lisování; Discogs jej nechává bez roku. Zde se pro reedici ponechává "bez potvrzeného data", odděleně od roku 1972 jako katalogizovaného roku nahrávky. [16] [2]‌​‌‌​‌​‌​​​​​‌​​​‌‌​​​‌​​​​‌‌​‌‌​​‌​​‌​​